| | V napínavém zápase, ve kterém cdelou dobu až téměř do konce dotahovala ztrátu, se jí podařilo zdolat Švédku Ann-Sofie Lofgren 7:6. Závěr už se nesl ve znamení možná nervozity, možná únavy - vyklepané koule, těsné minely na obou stranách, nakonec se šťastnějším závěrem pro Danu: Po její chybě soupeřka šla na téměř jasný stůl, ale sedmičku na mantinelu blízko středové kapsy vyklepala a nechala stát v rohové díře - Dana ji dala a devítka pak už byla jasná... Ale které koule jsou jasné, když jde o postup mezi nejlepších 8 v Evropě?
Dana se pak vyjádřila, že po třech dlouhých zápasech prostě tíží únava (tento zápas končil jako poslední celého dne), že se sama diví, co nedala...
Dnes nastoupí v 11:00 proti Turkyni Kibaroglu, aby se pokusila o zisk medaile. Držme pěsti!
PS: Včera jsem konečně viděl hrát Tonyho Dragam a to zrovna proti Sandoru Totovi, který je také zastáncem "agresivní hry" - když jeden zahrál basu, ani si nestihl sednout, než to ten druhý odehrál. Přitom ještě stihli bavit diváky různými průpovídkami. Chvílemi jsem ale měl pocit, že Tot by při troše více soustředění nemusel některé chyby udělat, a kladl jsem si otázku, zda tihle dva hrají opravdu "zodpovědně" nebo to prostě berou "tak si holt zahraju a uvidím..."
Napadl mě takový příměr: Představte si, že moře let hrajete pool na špičkové světové úrovni, a pak jdete hrát jinou hru na sedmičkovém stole s koulemi ještě většími než jsou karambolové (možná skoro jak "melouny" z pyramidy): Měli byste problémy s mířením? Asi v takové pozici je tady snookerový specialista Drago...
|