| | Pavle, vždyť víš, jak to my dva máme, ty mě proženeš v přáteláku (a v tomhle citovaném sis na mně fakt pochutnal...) a já to pak nadrženej vrátím někomu v turnaji... :D A co se týče nervů, tak jedinej způsob, jak jsem to mohl přežít, bylo si užívat každou sekundu, co jsem v té aréně byl. Za stavu 2:7 byly tribuny poloprázdné, ale čím víc jsem Ralfův náskok stahoval, tím se to tam plnilo víc a víc, za stavu 5:7 už diváci začali cítit, že mám ještě šanci, takže jejich reakce začaly být bouřlivější a za stavu 7:7 ta atmosféra už byla absolutně elektrizující!!! Neuvěřitelná záležitost! Třeba to někdo nahrával.... :)
|