| | Tenis je krásná hra, krásný sport. Hrál jsem vždy jen rekreačně a vždy jsem se bavil. U tenisu se běhá, hráč má jen chvíli se rozmyslet kam pošle míč. Musí brát v úvahu povrch, rychlost míče, kvalitu protihráče, počasí a spoustu dalších aspektů, které TY, milý Gregu znáš. Pool hraji od nějakých sedmi let, a závodně již pět let. Je mi líto, nejsem velký hráč, ani vzrůstem, ale taky něco málo mám za sebou. Viděl jsem ME 2004 v Praze, turnaje na Slovensku nebo Lichtenštejnsku, kterých jsem se sám účastnil, a několik zápasů světové špičky na videu.
Pamatuji si, jak na MEJ 2004 v Německu mi můj kamarád Jan Broschel vyprávěl své pocity po prvním zápase. Poprvé si uvědomil, že hráč má jen ten malý prostor okolo stolu, nikam nemůže utéci, pokud neberu pětiminutový timeout. U kulečníku je jedna zrada. Máš tam hodně času přemýšlet, můžeš si obejít stůl, můžeš si nakřídovat, ohnout se, zahrát si pár temp, dvě, tři, nebo dvacet osm. Pak může vstát a celé to opakovat. Když ale při tempování najednou začne řvát hudba, je všechna koncentrace v tahu. Píšeš, že velkému hráči to je jedno, jinak to není velký hráč. Ale co je u tebe velký hráč ? Umím si představit, jak Efren Reyes, Oliver Ortmann či Niels Feijen si nebudou hudby všímat. Ale oni nejsou velcí hráči, oni jsou žijící legendy. Poolové turnaje je živí, jsou to profesionálové. Velký hráč je u mně Křenek, Gajda, Žalman nebo Wang. Umí záhrát v podstatě vše, co ti profesionálové. Ale oni chodí do školy, mají svou práci, nemohou dát poolu a koncentraci VŠE, co může profesionál. Já jsem psychicky hodně slabý hráč, to není tajemství. Mě neurážíš, nejsem velký hráč. Může mi být jedno, že tím můžeš urážet zmiňované české hráče, ale štve mě, že píšeš tak zasvěceně o kulečníku. Už jsem takových CHYTRÝCH slyšel hodně. Spousta lidí si myslí, že pool není sport. Každý se kouká na fotbal, hokej a tenis. Je to velká námaha, hrát hodinu, dvě, či tři za sebou. Ale hrál si někdy baráže ? Sedm zápasů za sebou, které trvají cca osm hodin, a druhý den můžeš hrát stejnou dobu. Ano, jsou tam přestávky, ale o to těžší je se opět zkoncentrovat. Nechci si hrát na dalšího pana CHYTRÝHO, jen chci, aby sis to uvědomil.
Psal si, jak si zažil pískání na svou hru. Já jsem slyšel aplaus rakouských fanoušků po každé mnou nedané kouli. Oči Jasmin Ouschan mě probodávali. Na turnaji v Plzni na mě tři opilí zedníci řvali abych se vrátil do Prahy, při hře mi nadával jeden nám dobře známý pražský hráč, na turnajích jsem musel hrát hodiny a hodiny s opilci. Vždy jsem se musel soustředit. Není to všechno, jen pro představu, že každý má nějaké problémy. A miluju když někdo ze sebe dělá chudáčka. Gregu, přečti si to aspoň třikrát, hrej kulečník závodně minimálně rok, běž na všechny turnaje, a pak něco piš. Až budeš mistr republiky, nebo světa, pak si můžeš dovolit psát KDO je velký hráč a KDO není. Díky
P.S.: Hodně štestí v tenisu i poolu.
|