| | Byl jsem přítomen zrodu první ligy družstev. Nápad vzešel od Pavla Halamky, který nabídl, že se ujme organizování celostátní soutěže týmů na druhé úrovni, a to s organizací soutěže, shodnou s nejvyšší soutěží. Výkonný výbor dospěl k tomu, že moravský region má nárok na vlastní soutěž družstev a vznikly tak dvě regionální ligy: česká a moravská.
Hlavním problémem pořádání soutěže týmů je její náročnost na počet stolů. Ideální počet 12 stolů může dnes poskytnout snad jen Harlequin Praha (při využití všech stolů včetně těch malých). Naprosto minimální je požadavek na šest stolů v herně, ale to se soutěž začne časově zcela neúměrně natahovat. Rozumně lze vyjít s devíti stoly. Pokud je mi známo, za hranicemi Prahy tento požadavek u nás splňuje pouze brněnská Delta. "Rozdrobení" soutěže do lokálních vzájemných zápasů vázne jednak na nedostatku termínů, jednak na neskutečné organizační náročnosti, která takový pokus odsuzuje předem k neúspěchu. Pokud bych měl rozvinout námět Martina Zlámala na vytvoření druhé celostátní soutěže družstev, musel bych se vrátit k původnímu návrhu Pavla Halamky se 16 týmy. Pokus vtáhnout do tohoto schematu pořadatelství Moravy vázne na tom, že pro jeden hrací den jsou potřebné hned dvě herny s nejméně devíti stoly. Takovou možnost moravský region zjevně nemá (to je také důvodem, proč má moravská liga strop u osmi družstev). Dál už moje představivost v daném směru nesahá.
Dvouúrovňové soutěže jednotlivců mají daleko starší tradici, v níž druhá úroveň je postavena na oblastech. Dovoluji si prohlásit, že stávající oblasti plní svou roli v pořádání oblastních soutěží s velmi rozdílným přístupem. Vzorně (a vzorově) funguje v tomto směru středočeská oblast (Praha), která navíc poskytuje asyl i řadě hráčů z jiných oblastí, kde to funguje podstatně hůře. Plné absolutorium si zaslouží i jihomoravská oblast (Brno). Obě oblasti také zajišťují celostátní výsledkový servis z oblastních soutěží a koordinace s centrem funguje bezchybně. To západočeská oblast si dokonce dopřává přepychu dvoukolejnosti v oblastních soutěžích (jedna z nich je oficiální, druhá "na truc"). Spolupráce s centrem má ale své výrazné mouchy. Jihočeská oblast své oblastní soutěže pořádá po svém (ale zřejmě opravdu pořádá), zprávy o tom se však do centrálního výsledkového servisu dostávají sporadicky. Záhadou je východočeská oblast, jejíž činnost se zcela vymkla z kontroly centra a která na svou činnost snad vyhlásila informační embargo. Severní a střední Morava zjevně skomírají a severní Čechy jsou mrtvé úplně.
Je otázkou, zda je takový stav v pořádku a zda se současná oblastní struktura nepřežila. Vztahy mezi centrem a oblastmi jsou postaveny na bázi totální dobrovolnosti. Centrum vůči oblastem nevyvíjí žádnou koordinační činnost a oblasti nazpátek centru poskytují informace výhradně dle svého uvážení. Vytvoření druhé úrovně celostátní soutěže jednotlivců, jak ho navrhuje Martin Zlámal, by jistě přispělo ke sjednocení podmínek, za nichž se jednotliví hráči dostávají k bojům o účast v extralize. Znamenalo by to ale opravdu veliký zásah do soutěžního života v oblastech. Navíc by bylo nutné vyřešit velkou spoustu organizačních problémů. Obávám se, že do takového úkolu nebude ve svazu dost odvahy ani chuti.
Ještě malá poznámka závěrem: nejsem členem žádných svazových orgánů a už vůbec ne mluvčím poolové sekce. Vyslovuji názory řadového (i když informovaného) člena svazu. Moje slova nikoho k ničemu nezavazují ani neopravňují. A už vůbec se moje názory nemusí shodovat s názory výkonného výboru.
|